Umělecká tvorba akademického malíře Miroslava Houště

je pokračováním staleté a nepřerušené klasické výtvarné tradice.

Krátce před adventem.

photo

Doba předvánoční má často se vším napilno. Události jsou tlačeny davovou psychózou k hradbě, představované na chronologické ose datem dne sv. Silvestra.

Doba předvánoční má často se vším napilno. Události jsou tlačeny davovou psychózou k hradbě, představované na chronologické ose datem dne sv. Silvestra. Po jeho explozi vše najednou opadne a přeneseme se přes mírnou malátnost Nového roku, abychom teprve nyní začali vnímat kouzlo vánoc, jež nám najednou už nikdo nepodsouvá, neboť, kromě jiného, skončila také služba kreativcům a reklamním agenturám, rozplynul se jejich famózně náhražkový program zvaný „šťastné vánoce“. Utišila se řeka virtuálních peněz, vcucnuta do připravených kolonek, naplníc organizovaně odborný předpoklad zvýšení HDP.

Mě se však podařilo letos na chvíli vystoupit z této intercity všeobecného usilování na mimořádné zastávce, v centru Šumavy, kde místo nádraží rozložil své zdi na dávných fundamentech penzion. Dívá se svým předním traktem na lesnaté vrchy, mohutně převyšující žlutavou kapličku jež posvěcuje studánku horské vody. Ten pramen je zapleten do děje starobylé „šumavské pověrečné pověsti“, obdařené pochopitelně baladickým dějem.

Penzion je střežen zahloubanými pohledy jemnosrstých koček, které se objeví vždy, když si na ně vzpomenete. I krajina se přes noc potáhla bílou kožešinkou, při teplotách kolem nuly velmi choulostivou na dotek lidské dlaně nebo podrážky. Cesty dají možnost kolům vašeho auta opisovat jejich půdorys dlouhými binárními hady svých desénů.

V takovém prvním sněhu, kdy zimní imprese není ještě provázena štiplavými hroty šípů z luk sněhové královny, mohou vaše zatím podzimní boty obdarovat pravidelnými otisky místa nevýslovně krásná.

Stanuli jsme na teménku kopce Pustý Hrádek. Něžné zdrobněliny úvodní věty tvoří jen slovní kontrast k posvátné monumentalitě výhledů. Po pravé ruce najde vaše oko oporu v brilantně osvětlené nekompromisní gotice hradu Kašperku, který na Karlův rozkaz ukazoval příchozímu, že právě dosáhl hranice hlavní země imperátora, k Českému království a že se musí chovat s respektem k přilehlým zlatým Horám Kašperským. Obrátíte-li se na západ, je pro vás bavorský horizont zacloněn svazy světlem rozjařených paprsků vytvářejících společně s tisíci mraků, mráčků, mlžných clon a vodních par božské divadlo na forbíně nekonečného jeviště světa. Poté mám náhle pocit, že se mne dotýká chladný kov rytířské rukavice krále Jana, on dekorován jezdeckou přilbou s chocholem s pštrosích per říká „na dobrém místě jsem založil tento dnes Pustý, avšak stále fascinující Hrádek“

                                                                                                                                                                                                                        Akad. mal. Mirek Houšť