Adventním časem k vánocům

Advent a vánoce nemají všude stejnou podobu. Čas plyne doprovázen jinými vjemy v Mediteránu než v Záalpí. Středomoří není bílé, ani se neutlumí do hnědavých barev kůry bezlistých stromů a zoraných polí, má naopak svěže zelené tóny, které tam turisté obvykle v létě nevidí.

Tady v Čechách vánoce a slunovrat mají již samotným stavem krajiny a přírodního cyklu mnohem vážnější charakter.

Tyto mimořádné dny vyplývaly zcela přirozeně z rytmu života lidí spjatých a zároveň bezprostředně závislých na pevném řádu přírody, jemuž přizpůsobili koloběh zemědělských prací.

Rytmus vzniku a zániku a znovu nového počátku. Celá scenerie zrození Páně, Krista, Ježíška či Jezulátka stále se opakující byla u předešlých generací zrcadlem nebo předobrazem neporušitelného sledu událostí v jejich životním spění.

Jak hluboce mohli procítit tento čas. Téměř všechny úkoly spojené s agrotechnickými lhůtami pominuly, zimní zemědělské práce měly přece jen volnější tempo a liberálnější charakter. I světla je méně, více se spí, ale může se i více snít. Lidé tedy žijí ze zásob sklizené úrody a mohou hromadit svou vnitřní duchovní sílu. Dělali to od nejdávnějších časů – ale po příchodu křesťanství na jiné úrovni. Obrazově jim pomáhá vše lépe chápat a budovat duchovní představu nejen kostel, vyplynuvší z dřívějších svatyní, ale i naprostá simultánnost dějů z písma s tím, co mají doma.

Není přece Betlém od dob sv. Františka z Assisi postaven jen v chrámu, mají ho všichni doma ne však jen jako nehybnou statui, oni ho vytváří denně. Mají chlév se zvířaty a oni sami jsou těmi osobami živého Betlému. Tu skutečnost mohou v období odpočinku přírody vidět jasněji, nerušeněji, soustředěněji.

Čím více v ději času přibývá lidu průmyslového a ubývá toho zemědělského, staro a novozákonního, stávají se vánoce formálnější a formálnější. Myšlení na dárky a dary (i obětní), které byly dříve určeny živým i odešlým lidem, kumulovalo kladnou energii vycházející ze samotné hluboce duchovní potřeby darovat.

Opatřování dnešních dárků samo o sobě svou složitostí a povinnou neodbytností mnohdy zcela vytěsní tento duchovně hluboký prožitek mezi darujícím a obdarovaným, pak se může i z tohoto fascinujícího rituálu stát pouhá trapná karikatura.

Snad je lepší – je-li to možné, v adventním očekávání vánoc více na ně myslet, než maximalizovat jejich finanční hodnotu.

Mir. Houšť